|
|
Evolúcia socio-kultúrnych adaptací člověka: Fylogenetická medzi-kultúrna perspektíva
ŠAFFA, Gabriel
This thesis investigates the adaptive significance of seemingly maladaptive human behaviors or cultural norms that are often viewed as responses to intra- and inter-sexual conflict. It combines behavioral ecological approach with phylogenetic comparative methods to study evolutionary origins and maintenance of these practices, using samples of ethnographically documented human societies. The thesis is divided into three sections. The first section is the introduction to evolutionary sciences of human behavior, including an overview of the theoretical perspectives and a critical evaluation of the methodological approaches to macro-evolutionary studies of human behavior and culture. The second section consists of three chapters - two published research papers and a manuscript that is currently under review. The first paper investigates female and male genital mutilation/cutting practices, their evolutionary history, and socio-ecological correlates; the second paper investigates restrictions on female premarital sex and evaluates the three hypotheses explaining them - male, female, and parental control hypothesis; the third paper investigates the causes of socially imposed monogamy and evaluates the competing hypotheses explaining its prevalence in stratified, agricultural societies. The last section summarizes the results of the three studies and concludes with perspectives of future research.
|
|
|
Cesta k obecnému modelu kulturní dědičnosti
Hillerová, Pavlína ; Tureček, Petr (vedoucí práce) ; Šaffa, Gabriel (oponent)
Hypertrofovaná lidská kultura je založena na specifických sklonech k sociálnímu učení. Během přenosu informací působí na jedince nespočet vnějších i vnitřních vlivů. Dosavadní studie se věnovaly zejména různým biasům (bias prestiže, který způsobuje mj. tendenci učit se od starších a zkušenějších jedinců, či bias negativních informací, díky kterému si s větší pravděpodobností zapamatujeme, čemu se vyhnout, apod.), které ovlivňují, jaké kulturní varianty se budou úspěšně šířit a jak se budou při přenosu vyvíjet. Některé práce zkoumají (mj. biasy způsobenou) kulturní atrakci, tedy tendenci k transformaci informací určitým směrem, jiné se staví ke kulturním prvkům jako ke genům a považují je za takřka neměnné entity. Téměř všechny ale (1.) s kulturou nakládají jako s diskrétními jednotkami a (2.) pohybují se v jednom rámci, který se snaží důkladně prozkoumat. Předkládaná práce se pokouší tyto nedostatky přemostit a ukázat možnosti studia kulturních variant na spojité škále. Za využití dat z aplikace stylizované jako vědomostní hra se zaměřuje na kvantifikaci vlivu různých faktorů na přenos kulturních informací. Participantům jsou při odhadu různých rozměrů, vah a počtů předkládány odhady předchozích účastníků jakožto potenciální nápověda. Pomocí Bayesiánských statistických metod byla tato data porovnávána s...
|
|
|
Využití individuálního akustického monitoringu pro sledování změn zpěvu strnada obecného v čase
Kouřil, Jan ; Petrusková, Tereza (vedoucí práce) ; Rubáčová, Lucia (oponent)
Ptačí zpěv, který je skrze sociální učení předáván napříč populacemi a generacemi, je jedním z nejznámějších a nejstudovanějších příkladů kultury v živočišné říši. Zpěv se může v průběhu času proměňovat v rámci tzv. kulturní evoluce, kterou lze sledovat různými způsoby. Nejefektivnějším způsobem, který může pomoci odhalit, jaké mechanismy za změnami zpěvu v čase stojí, je však individuální monitoring. Ten je u pěvců prováděn hlavně pomocí kroužkování či jiných invazivních metod, které ovšem mají svá úskalí, jako je nutnost odchytu ptáka a obtížný odečet kroužků v nepřehledných prostředích. Pokud jsou ale vokalizace daného druhu ptáka individuálně specifické a stabilní v čase, je možné jedince daného druhu sledovat na základě nahrávek jejich vokalizací pomocí individuálního akustického monitoringu (IAM). Tato neinvazivní, rychlá a účinná metoda monitoringu je však u ptáků využívána stále velmi málo. Cílem této práce bylo potvrdit, že repertoár počátečních frází strnadů obecných (Emberiza citrinella) je individuálně specifický a meziročně stabilní a strnad je tak vhodným druhem pro využití individuálního akustického monitoringu. To jsem potvrdil na základě vizuální analýzy sonogramů nahrávek 107 jedinců nahraných v rámci tří let. Svou vizuální identifikaci jsem ověřil i pomocí dvou nezávislých...
|
|
|
Role evolučních mechanismů v designování akustických signálů
Rulfová, Alena ; Policht, Richard (vedoucí práce) ; Linhart, Pavel (oponent)
Akustická komunikace je v celé živočišné říši poměrně silně rozšířený jev. Téma evolučních mechanismů a jejich působení v akustické komunikaci je v posledních letech vcelku hojně studované, a to zejména u ptáků, netopýrů či žab. I přes tento fakt byly některé evoluční mechanismy dosud studovány detailně, zatímco jiné byly neprávem opomíjeny. Velice dobře prostudovaný je proces působení selekce (přírodního a pohlavního výběru) na akustické projevy, zatímco náhodné procesy, jako genetický drift či bottleneck, byly na poli této problematiky studovány spíše sporadicky. Genetický drift vede v akustické komunikaci k náhodným změnám v akustických projevech. Obdobou genetického driftu je pak drift kulturní, a to u druhů, které jsou schopny vokálního učení se. Změny v důsledku kulturního driftu mohou ale nemusí být spojeny se změnami na genetické úrovni. Velmi málo prostudovaným fenoménem na poli evolučních mechanismů v bioakustice je bottleneck. Zdá, že tento jev je příčinou redukce nejen genetické, ale také akustické variability živočichů. Některé parametry akustických projevů jsou utvářeny prostředím, a to zejména parametry spojené s frekvencí hlasu. Jiné oproti tomu velice dobře odrážejí fylogenetické vztahy mezi příbuznými druhy, a na základě těchto parametrů tak lze, kromě fylogeneze, mapovat kupříkladu...
|
|
|
Teorie kulturních atraktorů a její empirické doklady
Hillerová, Pavlína ; Havlíček, Jan (vedoucí práce) ; Horský, Jan (oponent)
Jedním z možných přístupů ke studiu kulturní evoluce je teorie kulturních atraktorů. Cílem této práce je na základě analýzy odborné literatury představit tento směr a kriticky zhodnotit empirickou podporu pro něj. V úvodu práce je teorie kulturních atraktorů stručně představena, včetně okolností jejího vzniku. Následně jsou přiblíženy pro ni specifické teoretické koncepce (kultura jako řetězec reprezentací, atraktory, transformace). Zejména poslední jmenované jsou doplněné empirickými studiemi, ať již v souladu či rozporu s příslušnou teorií. Poslední část práce je věnována srovnání teorie kulturních atraktorů s teorií podvojné dědičnosti, proti které se první uvedená od počátku vymezuje. Každý z těchto směrů má svá specifika a může poskytovat vysvětlení jiných fenoménů kultury. Tyto dva směry se mohou v mnoha ohledech doplňovat a společně tvořit integrální teorii pro studium evoluce kultury.
|
|
|
Teorie kulturních atraktorů a její empirické doklady
Hillerová, Pavlína ; Havlíček, Jan (vedoucí práce) ; Horský, Jan (oponent)
Jedním z možných přístupů ke studiu kulturní evoluce je teorie kulturních atraktorů. Cílem této práce je na základě analýzy odborné literatury představit tento směr a kriticky zhodnotit empirickou podporu pro něj. V úvodu práce je teorie kulturních atraktorů stručně představena, včetně okolností jejího vzniku. Následně jsou přiblíženy pro ni specifické teoretické koncepce (kultura jako řetězec reprezentací, atraktory, transformace). Zejména poslední jmenované jsou doplněné empirickými studiemi, ať již v souladu či rozporu s příslušnou teorií. Poslední část práce je věnována srovnání teorie kulturních atraktorů s teorií podvojné dědičnosti, proti které se první uvedená od počátku vymezuje. Každý z těchto směrů má svá specifika a může poskytovat vysvětlení jiných fenoménů kultury. Tyto dva směry se mohou v mnoha ohledech doplňovat a společně tvořit integrální teorii pro studium evoluce kultury.
|
|
|
Sympatrická kulturní divergence a její evoluční signifikance
Tureček, Petr ; Havlíček, Jan (vedoucí práce) ; Lang, Martin (oponent) ; Duda, Pavel (oponent)
Pro evoluci člověka je klíčová interakce genů a kultury. Jednotlivá etnika či subkultury fungují často jako relativně uzavřené jednotky a jejich příslušníci zřetelně rozlišují mezi jedinci náležícími ke kultuře vlastní a ke kultuře cizí. Předkládaná práce si klade za cíl modelovat vznik distinktních kulturních klastrů, jakýchsi kulturních ekvivalentů distinktních druhů. Historický vývoj teorií směsné dědičnosti vedl k vytvoření biometrických paralel k Mendelismu. Galton-Pearsonův model nepartikulátní dědičnosti s konstantní variancí potomstva, nejdůležitější model spojité dědičnosti vůbec, byl formulován na základě měření variability geneticky předávaných znaků. Ronald Fisher později demonstroval, že dědičnost tohoto typu přímo vyplývá z polygenní dědičnosti s aditivní genetickou variancí. Metafora kulturoprostoru Dana Sperbera umožňuje integrovat jakékoliv spojité modely poziční dědičnosti do počítačových simulací evoluce kultury, většina studií se však v současnosti zabývá partikulárními modely kulturní dědičnosti. Výjimku tvoří práce Cavalli-Sforzy a Feldmana, kteří uplatnili při studiu kulturní evoluce právě spojitý Galton-Pearson model. Ten se však jako model kulturního přenosu příliš nehodí. Model, kde je variabilita potomstva závislá na variabilitě rodičů (PVDI - Parental...
|
|
|
Fenomen sledování videí a fotografií s kočkami na internetu z pohledu teorie memů.
Bessisso, Omar ; Flegr, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kopecký, Robin (oponent)
Bakalářská práce se zabývá problematikou sledování kočičích obrázků a videí na internetu z pohledu teorie memů, psychologie a evoluční psychologie. Dále jsou v práci zmíněny dopady soužití člověka s kočkou a je diskutována možnost sociálního parasitismu koček. Práce byla zhotovena na základě literární rešerše a údajů poskytnutými internetovými vyhledávači. Kočičí obrázky a videa představují jeden z nejsledovanějších obsahů internetu, veselé kočičí video může pořídit téměř každý. Kočičí videa jsou často sledována během prokrastinace, krátké shlédnutí veselého videa může mít pozitivní vliv na pracovní morálku. Kočičí videa jsou úspěšná zejména díky tomu, že kombinují roztomilost a humor. Internetové memy s kočkami jsou úspěšné, kočky lze považovat za nejoblíbenější zvíře internetu, což souvisí s faktem, že kočky jsou oblíbené u introvertních jedinců, kteří tráví více času na internetu. Roztomilost koček je (pre)adaptací koček na život v lidské společnosti. Kočky svou roztomilostí vyvolávají odpověď na roztomilost stejným způsobem, jako lidská nemluvňata, čímž kanalizují lidské parentální instinkty. Svým vzhledem a chováním vyvolávají v lidech pečovatelské sklony, jedná se o formu sociálního parazitismu. Adaptace koček k sociálnímu parazitismu se po vzniku internetu ukázala být i velmi efektivní...
|
|
|
Výběr parfémů a jejich interakce s tělesnou vůní
Gwužďová, Markéta ; Havlíček, Jan (vedoucí práce) ; Martinec Nováková, Lenka (oponent)
Výsledky nedávných výzkumů zpochybnily tradiční předpoklad, že parfémy slouží k pouhému překrytí tělesného pachu. Ten má totiž i u člověka důležitou biologickou funkci a ukazuje se, že parfémy s ním nemusí být v konfliktu, ale mohou ho spíše vhodně doplnit. Jedinci by si tedy mohli vybírat takový parfém, který se bude k jejich individuálnímu tělesnému pachu hodit, spíše než ho zakrývat. V teoretické části práce popisuji koncepci podvojné dědičnosti (dual inheritance theory), která je stěžejní pro náš výzkum, a zabývám se tím, jak by spolu mohly biologické účinky tělesného pachu a sociální účinky parfémů interagovat. Dále jsme v naší studii vycházeli z předpokladu, že příbuzní jedinci mají podobný tělesný pach, a v experimentální části jsme zjišťovali, zda si díky tomu vzájemně dokáží vybrat příbuzní jedinci vhodný parfém lépe než nepříbuzní jedinci, v tomto případě partneři. "Vhodnost" parfému je zde přitom odvozena z toho, jak se líbí výsledná směs parfému a tělesné vůně jedinci opačného pohlaví, protože jedním z hlavních účelů chemické signalizace je přilákání potenciálního partnera. Výsledky poměrně nečekaně ukázaly, že v případě párů byla tendence k lepšímu hodnocení vzorků s parfémy, které vybrala partnerka, než které si vybral muž sám, v případě sourozenců byl už tento rozdíl v hodnocení...
|
|
|
Role evolučních mechanismů v designování akustických signálů
Rulfová, Alena ; Policht, Richard (vedoucí práce) ; Linhart, Pavel (oponent)
Akustická komunikace je v celé živočišné říši poměrně silně rozšířený jev. Téma evolučních mechanismů a jejich působení v akustické komunikaci je v posledních letech vcelku hojně studované, a to zejména u ptáků, netopýrů či žab. I přes tento fakt byly některé evoluční mechanismy dosud studovány detailně, zatímco jiné byly neprávem opomíjeny. Velice dobře prostudovaný je proces působení selekce (přírodního a pohlavního výběru) na akustické projevy, zatímco náhodné procesy, jako genetický drift či bottleneck, byly na poli této problematiky studovány spíše sporadicky. Genetický drift vede v akustické komunikaci k náhodným změnám v akustických projevech. Obdobou genetického driftu je pak drift kulturní, a to u druhů, které jsou schopny vokálního učení se. Změny v důsledku kulturního driftu mohou ale nemusí být spojeny se změnami na genetické úrovni. Velmi málo prostudovaným fenoménem na poli evolučních mechanismů v bioakustice je bottleneck. Zdá, že tento jev je příčinou redukce nejen genetické, ale také akustické variability živočichů. Některé parametry akustických projevů jsou utvářeny prostředím, a to zejména parametry spojené s frekvencí hlasu. Jiné oproti tomu velice dobře odrážejí fylogenetické vztahy mezi příbuznými druhy, a na základě těchto parametrů tak lze, kromě fylogeneze, mapovat kupříkladu...
|
host ::
RSS.